🎁 Dárek Ashwagandha KSM-66 + doprava zdarma při nákupu nad 1499 Kč

Co je shilajit: vznik, složení a čistota | Zenko.cz

Co je shilajit: vznik, složení a čistota

Co je shilajit: vznik, složení a čistota

Shilajit je tmavá, hustá pryskyřičná hmota, která se přirozeně tvoří ve skalních puklinách vysokých hor. Nejznámější je himalájský, setkáte se ale i s altajským nebo kavkazským. Prodává se ve třech podobách: jako pryskyřice, v kapslích a jako prášek. V Česku se prodává jako doplněk stravy.

Tenhle článek popisuje, co shilajit je, jak vzniká, co v něm bývá a podle čeho se dá posoudit jeho čistota. Co shilajit dělá s tělem, tady nenajdete.

Jak shilajit vzniká

Shilajit není nic, co by šlo vyrobit. Vzniká pomalým rozkladem rostlinného materiálu ve vysokohorském prostředí za spolupůsobení mikroorganismů, a to v řádu staletí. Přehledová práce chilských autorů v International Journal of Alzheimer’s Disease z roku 2012 ho popisuje jako přírodní látku vznikající postupným rozkladem určitých rostlin činností mikroorganismů, převážně v oblasti Himálaje.

Rostlinná hmota se ve skalních štěrbinách nedostane k plnému rozkladu, jak by se stalo v nížině. Kombinace tlaku, teplotních výkyvů, nadmořské výšky a mikrobiální činnosti ji místo toho promění v hustou pryskyřičnou hmotu, která v teplém počasí vytéká ze skalních spár. Odtud se sbírá ručně.

Právě proto se shilajit nedá pěstovat ani syntetizovat a proto se jeho složení liší lokalitu od lokality. Není to standardizovaná surovina jako vitamin C. Je to přírodní materiál, jehož obsah závisí na tom, ze kterých rostlin vznikl a v jakém geologickém podloží ležel.

Co shilajit obsahuje

Shilajit je směs, ne jedna látka. Popisují se v něm tři skupiny složek:

Huminové látky, zejména fulvové kyseliny. Jsou to organické sloučeniny vznikající při rozkladu rostlinné hmoty. Zmíněná přehledová práce označuje fulvovou kyselinu za hlavní účinnou složku shilajitu — a je to i složka, podle které se shilajit na trhu nejčastěji porovnává.

Dibenzo-α-pyrony. Menší organické molekuly, které se v odborné literatuře uvádějí jako charakteristická součást shilajitu a používají se jako marker pravosti.

Minerální podíl. Stopové prvky pocházející z podloží. Jejich zastoupení je u každé lokality jiné, a to je důvod, proč se u minerálů nedá pracovat s obecným číslem.

Kolik je v shilajitu minerálů

Na etiketách a v e-shopech se skoro vždy dočtete o 84 nebo 85 stopových minerálech. Je to nejopakovanější číslo v celém oboru.

My ho používat nebudeme, dokud ho nebudeme mít změřené. Zatím jsme nenašli primární zdroj, který by ho doložil — koluje mezi prodejci navzájem a nikdo neuvádí, jakou metodou vzniklo a na jakém vzorku. Přebírat cizí číslo jen proto, že ho mají všichni, je přesně ten druh nepřesnosti, kvůli kterému se v tomhle oboru špatně orientuje.

Až budeme mít rozbor minerálního složení na denní dávku, nahradíme tuhle sekci konkrétními čísly z vlastního materiálu. Do té doby tu žádné číslo nestojí.

Souvisí to i s něčím praktičtějším. Aby se u doplňku stravy směl uvést údaj typu „zdroj hořčíku“, musí produkt obsahovat aspoň 15 % referenční hodnoty příjmu v denní dávce — tak to stanoví nařízení 1169/2011. U shilajitu jde o dávky kolem 200 miligramů, což je z hlediska minerálů velmi málo hmoty. Bez rozboru se o obsahu minerálů nedá říct vůbec nic, a s rozborem se ukáže, že u některých prvků na hranici významného množství nedosáhnete fyzikálně.

Procenta fulvových kyselin a proč se nedají srovnávat

Na obalech shilajitu najdete čísla od zhruba dvaceti do více než osmdesáti procent fulvových kyselin. Vypadá to, že mezi produkty je propastný rozdíl. Většinou není.

Obsah fulvových kyselin se dá stanovit několika různými metodami a každá dává jiné číslo pro tentýž vzorek. Titrační stanovení vyjde jinak než spektrofotometrické, a to zase jinak než metody používané v půdní chemii. Když prodejce uvede jen procento a neuvede metodu, není to údaj, se kterým by šlo pracovat — je to marketingové číslo.

Proto při porovnávání dvou produktů:

  • ptejte se na metodu stanovení, ne jen na výsledek
  • ptejte se, jestli je konkrétní zkouška akreditovaná — laboratoře běžně kombinují akreditované a neakreditované zkoušky v jednom protokolu a v protokolu je to uvedeno
  • ptejte se na číslo šarže a datum, ne na obecný certifikát značky
  • porovnávejte jen čísla ze stejné metody

Vyšší číslo samo o sobě neznamená lepší produkt. Znamená většinou jen jinou metodu.

Podrobněji jsme tohle rozebrali v článku Jak poznat kvalitní shilajit, kde najdete i domácí testy, které si můžete udělat sami.

Pryskyřice, kapsle, nebo prášek

Pryskyřice je surovina v původní podobě. Dávkuje se odměřováním, obvykle množství velikosti zrnka hrachu, které se rozpustí v teplé vodě. Výhodou je, že vidíte, co kupujete — barvu, konzistenci, chování ve vodě. Nevýhodou je manipulace a výrazná chuť. Na odměřování se hodí dřevěná nebo plastová lžička, protože kov může s pryskyřicí reagovat.

Kapsle obsahují extrakt v přesně odměřené dávce. Odpadá manipulace i chuť a dávkování je vždy stejné. Na oplátku nevidíte materiál a musíte se spolehnout na údaje výrobce.

Prášek je nejméně častá forma. Vzniká sušením a bývá u něj nejtěžší posoudit, co všechno se do něj kromě shilajitu dostalo.

Rozdíl v čistotě mezi formami neexistuje — záleží na surovině a na tom, jak byla zpracovaná, ne na tom, jestli je v kelímku nebo v kapsli.

Odkud shilajit pochází

Nejčastěji se uvádí Himálaj, dále Altaj, Kavkaz a íránské pohoří. Původ má smysl znát ze dvou důvodů: složení se lokalitu od lokality liší, a doložitelný původ je jedním z mála údajů, které se dají u přírodní suroviny ověřit.

Podstatnější než samotná lokalita je ale rozdíl mezi surovým a čištěným materiálem. Surový shilajit sesbíraný ze skály obsahuje kromě pryskyřice i písek, úlomky horniny a rostlinné zbytky. Čištění tyhle příměsi odstraňuje. Materiál, který čištěním neprošel, nemá na trhu s doplňky stravy co dělat.

Bezpečnost: proč u shilajitu záleží na rozboru

Tohle je nejdůležitější část celého článku.

V roce 2008 vyšla v JAMA analýza 193 ájurvédských přípravků nakoupených přes internet. U 20,7 procenta z nich bylo zjištěno detekovatelné olovo, rtuť nebo arsen. Všechny přípravky, ve kterých se kovy našly, překročily aspoň jeden ze standardů pro přijatelný denní příjem těchto kovů. Rozdíl mezi přípravky vyrobenými v USA a v Indii přitom nebyl statisticky významný a tři čtvrtiny problematických produktů se hlásily k dodržování správné výrobní praxe.

Tahle studie není o shilajitu konkrétně a nedá se z ní vyvozovat, že by shilajit byl rizikovější než jiné suroviny. Říká něco jiného, ale stejně důležitého: u přírodních produktů z téhle kategorie nelze čistotu předpokládat, ani když to výrobce tvrdí. Dá se jen změřit.

V Evropské unii stanoví maximální limity kontaminujících látek nařízení (EU) 2023/915. Pro doplňky stravy jsou to u olova 3,0 mg/kg, u kadmia 1,0 mg/kg a u rtuti 0,10 mg/kg.

Z toho plyne jednoduché doporučení: u každého shilajitu si vyžádejte laboratorní protokol ke konkrétní šarži, ne obecné prohlášení o kvalitě. V protokolu se dívejte na to, která zkouška je akreditovaná, jaká byla použita metoda a jestli číslo šarže na protokolu odpovídá tomu na obalu. My protokol ke každé šarži zveřejňujeme celý, právě proto, aby si ho šlo přečíst včetně těchhle detailů.

Právní postavení shilajitu v Česku a v EU

Shilajit se v Česku prodává jako doplněk stravy, ne jako lék. To určuje, co o něm smí prodejce říkat, a je to důvod, proč jsou popisky u shilajitu tak opatrné.

Zajímavější je otázka nové potraviny. Evropská komise vede k mumiju — což je pod tímhle názvem právě shilajit — konzultaci o statusu nové potraviny. Závěr zní, že mumijo není novou potravinou, pokud se používá jako doplněk stravy nebo v doplňku stravy; novou potravinou je při použití v jiných potravinách, kde by vyžadovalo schválení.

Podnět k posouzení podalo Německo, které pro Evropskou unii nenašlo doklad o významné spotřebě před 15. květnem 1997. Doklad o užívání v doplňcích stravy před tímto datem pak dodalo Česko. Jinými slovy: to, že se dnes shilajit smí v Evropě prodávat jako doplněk stravy bez zvláštního schvalování, stojí zčásti na české spotřebitelské historii.

Jak se shilajit užívá

Stručně: pryskyřice se dávkuje po zhruba 0,2g, což odpovídá množství velikosti zrnka hrachu, a rozpouští se v teplé, ne vroucí vodě. Kapsle mají dávku odměřenou. Užívá se obvykle ráno.

Podrobnostem — kolik, jak dlouho, s čím kombinovat a kdy se užívání nedoporučuje — se budeme věnovat v samostatném článku o dávkování.

Co si z článku odnést

  • Shilajit je přírodní pryskyřičná hmota vznikající staletým rozkladem rostlin ve vysokých horách, nedá se vyrobit ani standardizovat.
  • Hlavní sledovanou složkou jsou fulvové kyseliny, dále se popisují huminové látky a dibenzo-α-pyrony.
  • Procenta fulvových kyselin z různých metod se nedají srovnávat. Bez uvedené metody je procento jen číslo. U každého produkty uvádíme rozbory.
  • Čistotu u téhle kategorie produktů nelze předpokládat. Chtějte protokol ke konkrétní šarži a dívejte se na akreditaci zkoušky.

Zdroje

Doporučené produkty1

Další
%s ...
%s
%image %title %code %s
%s